MLÁDEŽ CB Ústí nad Labem

Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.
(Židům 12, 14)

Programy

Jan 8,11- Únor 07 (Richard)

Ježíš však odešel na Olivovou horu. Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, [zahanbeni ve svém svědomí] vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!

Háček:

-Výtám vás na dnešní mládeži, dnes si budeme přemýšlet o textu Ježíš a cizoložnice. Kdo ví o čem to je? (Kvíz?)

Je to o soudu druhých lidí, o odpuštění, ale hlavně to je to vztahu mezi Bohem a člověkem.


Přečíst text. (Celý)


1.

J 8,1 Ježíš však odešel na Olivovou horu.

J 8,2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.

J 8,3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed

J 8,4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.

J 8,5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"

J 8,6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.


-Ježíše to evidentně vůbec nevzrušuje, přestává učit a píše si něco po zemi.

-Není tam napsaný co tam píše, tak to asi nebude nic důležitého.

-Důležitý je také jeho postoj vůči farizeům kdy jim teda asi dává co proto. Mluví s ním elita té doby (ještě k tomu v chrámu), Ježíše to nechává naprosto chladným a ještě si píše na zem.

-Představte si, že jste u audience u prezidenta a vy mu tam malujete na papír nebo dokonce po zemi.


J 8,7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

J 8,8 A opět se sklonil a psal po zemi.


-Teprv když ho nenechávají na pokoji, tak vypustí krátké souvětí: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!".

-Tou jednou větou obrací pozornost, od hříchů cizoložnice k hříchům farizeů.

-Jako kdyby řekl:

„Vy říkate že udělala něco špatného a co vy, jste dokonalí neděláte ani neúmyslné chyby?“

„Ta ženamě teď nezajímá, zajímáte mě vy“

-Snaží se i jim pomoci z jejich hříchu.

-A potom pokračuje v psaní po zemi.


J 8,9 Když to uslyšeli, [zahanbeni ve svém svědomí] vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.


-Kupodivu i elita té doby na sobě našla nějakou nedokonalost.

To že všichni zhřešili tedy bude asi pravda?

-Ještě víc se divím tomu že ti starší na to přišli dříve, asi platí že čím delší život tím více hříchů? Nebo životní moudrost? To se ale vylučuje s neochotou starších lidí příjmat nové a radikální věci.


J 8,10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali?Nikdo tě neodsoudil?"


-Když Ježíš mluví s farizeji tak ho zajímají farizeové, a ne té žena, když však mluví s tou ženou zajímají ho ta žena.

-Neříká nic ve smyslu: „Ti farizeové, to je ale chátra, naštěstí už jsou pryč.“

-Ježíš se začíná zabývat přestupkem ženy až když jsou všichni pryč.

-Zajímá ho pouze a jen ta žena nikdo jiný.

S toho vyplívá, že mé hříchy jsou jen mezi mnou a Ježíšem, můžu je vyznávat komukoliv a soudit mě, ale bude Bůh a ne kazatel, manželka, kamarád, staršovstvo ani nikdo jiný. Soud patří pouze a jen Bohu:


Iz 42,1 "Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům.

Iz 66,16 Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí.

Ž 58,12 A lidé si řeknou: "Spravedlivý ovoce se dočkal. Ano, Bůh to je, kdo na zemi soud koná."

Ž 75,3 "Já určím tu chvíli, kdy vykonám soud dle práva.


-Bůh touží po vztahu, jen Bůh a ty.


Mt 6,24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.


-Bůh s každým jedná individuálně a je to tak jaky kdyby každý měl jednoho. Bůh je ale jen jeden, jen je ho hodně.


J 8,11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"


-Ježíš hřích nerelativizuje ani neomluvá, neřiká nic ve smyslu: „to nic neni“, „to nevadí“, „za chvíli se na to zapomene“, „to nevadí když byl tak hezkej“, …

-Ani nezkoumá důvody proč zhřešila, jestli za to může hodně nebo málo.

-Prostě a jednoduše jí odpustí, jak jednoduché. (Ale sám tomu moc nerozumím)

-Třeba nerozumím tomu proč ji Pán Ježíš odpustil. Řekla dvě slova: "Nikdo, Pane."

-Proč!????

-Ježíš jí odpouští i když žena neprosí nahlas o odpuštění, ale zůstává s Ježíšem i když se cíti provinile, na rozdíl od farizeů, Adama a dalších kteří odcházejí.

-Zdá se to jednoduché, ale zůstat s Ježíšem i když hřešíme je ohromě těžké. Málo lidí se dokáže postavit před Ježíše jako to hříšnice.

Většinou se stavíme do role, farizeů a užíráme se hříchem druhých a naše hřich nás nezajímají.

-Před hříchem neutečeme.

-Ježíš nás zná pro odpuštění nemusíme hrát nějaké divadlo, jen hřích vyznat ve ztišení. Ve finále je to věc pouze mezi mnou a Bohem.


Jdi a už nehřeš!"

-Ježíš nám dává odpuštění hříchů, nedává nám povolení k tomu hřešit.

-Snažím se nehřešit kvůli vděčnosti za odpuštění a ne proto abych mohl jak ti farizeové přivádět hříšníky před Boha a žádat jejich odsouzení.

-Pukud při odpuštění „neslyšíme“: „Jdi a už nehřeš!", nebo to ignorujeme pak nám asi odpuštěno Bohem nebylo.

-Tím nemyslím že by tohle bylo slyšet klíčové, ale snaha o nápravu mého života je klíčovým bodem křesťanství, hlavně se to děje právě díky odpuštění.


Závěr:


  • Ježíše nezajímají hříchy druhých, ale naše.


Kdybych to měl říct v jedné větě o čem to je tak řeknu asi tehle:

Nehledat chyby jen u druhých, ale hlavně u sebe.


Otázky ke zdílení se:

Chci přinášet milost, nebo jsem jen křesťanská mravnostní policie?

Vadí mi víc můj hřích, nebo hřích někoho jiného?

Toužím po tom abych nehřešil?

Dělá mi radost, když někdo dostane přes čumák díky své blbosti?

 

 

 


Žádné komentáře